Základní botanické pojmy

 

kořen

 

Kořenem označujeme podzemní část rostlin, která je u většiny rostlin ukryta v zemi. Hlavní funkcí kořene je přijímání živin a tekutin z půdy a upevnění rostliny v zemi. 

 

Kořeny dělíme podle jejich vzhledu na několik typů:

  • niťovitý - dlouhý, tenký kořen (prvosenka jarní)
  • válcovitý - po celé délce stejně silný kořen, který připomíná válec (lékořice lysá)
  • vřetenovitý - protáhlý kořen, který se ve spodní části zužuje (mrkev obecná)
  • řepovitý - krátký, silný, oválný kořen, ve spodní části se zužuje (cukrová řepa)
  • svazčitý - více tenkých kořínků, které tvoří svazek (orsej jarní)
  • hlíza - tlustý zdužnatělý kořen, často mnohočetný (ředkev setá, brambor obecný)

 

Cibule není pravým kořenem, ale zkráceným zdužnatělým stonkem.

 

oddenek

 

Oddenek je podzemní stonek, který rostlinám umožňuje rozmnožování a pomáhá jim překonávat nepříznivá období. Může růst souběžně s povrchem půdy (kosatec) nebo kolmo do půdy (reveň), často z něj vyrůstají drobné kořínky.  Oddenek z jedné strany postupně odumírá a z druhé strany nově narůstá.

 

stonek

 

Stonek je nadzemní část rostlin, která spojuje kořen s listy a rozvádí živiny a tekutiny do celé rostliny. Byliny mají dužnatý stonek a dřeviny stonek dřevnatý.

 

Druhy stonků:

  • lodyha - nadzemní stonek s listy (měsíček zahradní)
  • stvol - bezlistý stonek, který vyrůstá z listové růžice a je zakončen květenstvím (jitrocel, plicník, pampeliška)
  • stéblo - stonek s kolénky (uzlinkami), která rozdělují stonek na více dílů (trávy)

 

list

 

List je převážně plochý postranní orgán rostliny, ve kterém probíhá fotosyntéza a další důležité životní pochody rostlin.

 

květ

 

Květ má rozmnožovací funkci a vznikl přeměnou listů a koncové části stonků. Právě květní obaly a pohlavní orgány rostlin (samčí tyčinky a prašníky a samičí pestíky a plodolisty) vznikly z přeměněných listů. Stonková koncová část se pak přeměnila  v květní lůžko. Samčí tyčinky se skládají z nitky a prašníku, ze kterého včely sbírají pyl. Samičí plodolisty srůstají u krytosemenných rostlin v pestík, který se skládá ze semeníku, čnělky a blizny.

 

Krytosemenné rostliny mívají převážně oboupohlavní květy, které obsahují jak tyčinky, tak i pestík. Nahosemenné rostliny mívají květy jednopohlavní, které obsahují buď pestík nebo jenom tyčinky. Rostliny s jednopohlavními květy se dělí na jednodomé, kdy na téže rostlině jsou jak květy s pestíkem, tak i květy s tyčinkami a dvoudomé, kdy jednotlivé rostliny mají buď jenom samičí nebo samčí květy.

 

Květy jsou často sdruženy v květenství.

 

Příklady květenství:

 

             lata                          chocholík                    hrozen

 

            klas                             okolík                        strboul

                                                                  

 

                úbor

 

 

plody a semena

 

Plody a semena jsou konečnou fází vývoje rozmnožovacího cyklu rostlin. Současně se zráním semen se semeník přetváří v plod a stěny semeníku v oplodí, typickým příkladem je vlašský ořech, kdy jeho zelený obal je oplodí, vlastní ořech je plod a jeho vnitřek, který s takovou chutí pojídáme, je semeno.

Sběr bylin

 

Co, kdy a jak sbírat?

 

  • květ (flos) - květy se sbírají na začátku rozkvětu, nejlépe za suchého počasí v poledních hodinách, kdy obsah účinných látek dosahuje maxima, ke sběru květů můžeme použít nůžky nebo je sbírat ručně
  • list (folium) - listy sbíráme v období jejich plného vývoje, tedy těsně před rozkvětem nebo v době květu rostlin, denní doba sběru je u každé rostliny jiná, při sběru necháme na každé rostlině několik listů, především v koncové části, abychom zajistili její přežití
  • nať (herba) - nať je označení pro celou nadzemní část rostlin (stonek, list a květy), sbírá se na počátku květu, jednoleté rostliny se slabě vyvinutým kořenovým systémem nebo rostliny se silně vyvinutými kořeny (které obsahují hodně účinných látek - například smetanka lékařská) se sbírají i s kořeny
  • kořen (radix) - kořeny se sbírají na podzim po ukončení vegetačního období rostlin před příchodem prvních přízemních mrazíků, a to po zaschnutí nadzemní části, nebo brzy z jara před začátkem vegetačního období, během vegetačního období mají rostliny v kořenech nižší obsah účinných látek, protože je rostlina využila k tvorbě nadzemní části, pokud chceme kořeny sbírat během vegetačního období, sbíráme je v noci  při maximálním úbytku Měsíce, kdy obsahují nejméně vody
  • plody a semeno (fructus et semen) - za chladnějšího a suchého počasí můžeme plody a semena sbírat během celého dne, za horkých dní sbíráme brzy z rána po zaschnutí rosy, nebo večer, než rosa napadne, semena se sbírají vyklepáním nebo vyloupnutím ze zralých plodů, které jsme nechali proschnout
  • kůra (cortex) - kůru můžeme sbírat buď na podzim po opadání listů, nebo brzy na jaře, kdy se nalévají pupeny a začínají rašit první lístečky, kůru sbíráme za vlhkého počasí nebo po dešti a sušíme ji umělým teplem, ke sběru využíváme především čerstvě padlých stromů a osekaných větví, zminimalizujeme styk s kovem, který znehodnocuje třísloviny v kůře obsažené
  • cibule (bulbus) - cibule se sbírají hned po ukončení vegetačního období, po zaschnutí nadzemní části
  • pupeny (gemma) - pupeny se sbírají na jaře, kdy jsou nalité, ale ještě nevyrašily, v tomto období jsou lepkavé a obsahují nejvíce aktivních pryskyřičných látek, pupeny nesbíráme z mladých stromů a z vrcholků, abychom nenarušili další vývoj rostliny

 

Několik málo zásad sběru léčivých rostlin

 

  • nikdy netrháme více rostlin než je nutné a vždy ponecháme na místě několik rostlinek, které zajistí přežití druhu pro další období
  • bylinky nesbíráme za deště nebo těsně po dešti, ani brzy ráno, kdy je ještě rosa, počkáme až budou bylinky suché
  • bylinky nesbíráme do igelitových sáčků, ale do košíků, kde se nepomačkají a nezapaří
  • bylinky nesbíráme na chemicky ošetřovaných místech (polích a loukách), na březích vodních toků, které omývá znečištěná voda, v blízkosti továren a na krajích frekventovaných silnic
  • většina bylin má specifické požadavky na dobu sběru, některé se sbírají ráno, některé odpoledne a jiné večer
  • u většiny bylin se množství obsažených látek mění v závislosti na místě, zda rostou na slunci, v polostínu nebo ve stínu
  • hlízy sbíráme během květu rostlin brzy ráno nebo večer
  • nesbíráme byliny plesnivé, nahnilé, zčernalé či jinak barevně změněné a napadené škůdci
  • při sběru nedáváme více různých druhů bylin do jednoho košíku, každý druh musí mít svůj vlastní
  • sběr provádíme v rukavicích, u citlivých osob by mohlo bez nich dojít k alergickým reakcím na některé byliny

Sušení

 

Jak sušit

 

Průběh sušení rozhoduje o tom, zda usušená rostlina bude kvalitní nebo znehodnocená. Před sušením bylinky neřezáme, nedrtíme ani nelámeme. Takto upravujeme bylinky až po usušení. Bylinky bychom měli sušit co nejrychleji, aby se obsah účinných látek co nejméně snížil, nesmíme však překročit optimální teplotu.

 

  • ideální je sušit bylinky umělým teplem, v současné době je možné zakoupit sušičku na ovoce a byliny, nejlépe s nastavitelnou teplotou a délkou sušení, optimální teplota pro sušení je mezi 30 - 45°C
  • kořeny, kůru a některé vodnaté rostliny nelze sušit přirozeným teplem, ale pouze umělým
  • pokud sušíme byliny přirozeným teplem, sušíme je ve větrané suché místnosti ve stínu, rozložíme je na papír nebo nejlépe na síťové stojany do tenkých vrstev, také je můžeme sušit zavěšené ve svazečcích na prádelní šňůře
  • při sušení bylinky obracíme
  • pokud bylinky při sušení zhnědnou nebo zčernají, jsou znehodnocené a nepoužitelné
  • zda jsou bylinky usušené poznáme podle toho, že se dobře lámou, nepruží a chrastí

Skladování

 

Jak usušené bylinky skladovat

 

  • bylinky skladujeme v hermeticky uzavřených skleněných nádobách, nejlépe tmavých, pokud použijeme průhledné sklo, uzavřeme bylinky do tmavé a suché skříně
  • bylinky neskladujeme v látkových pytlících, protože by mohly navlhnout a zplesnivět, ani v plastových nádobách
  • bylinky skladujeme ve tmě, suchu a v poměrném chladu
  • nikdy neskladujeme v jednom obalu více druhů bylin
  • odděleně skladujeme byliny jedovaté nebo se silně razantním účinkem

 

Průměrná doba účinnosti skladovaných bylin je dva roky. Nejdelší životnost mají dřeva, kořeny a kůry, nejkratší životnost pak květy.

Pěstování bylinek

 

Bylinky pro vlastní potřebu můžeme pěstovat buď na zahrádce, nebo v květináči doma. Je nutné si ale uvědomit, že bylinka pěstovaná doma nebude obsahovat takové množství účinných látek jako bylinka ze zahrady. Pokud chcete zjistit, jakým bylinkám by se na vaší zahradě líbilo, stačí jednou neposekat trávník (tedy pokud jej máte přirozeně rostlý) a hned uvidíte, kolik rozmanitých druhů léčivých bylin u vás roste. Pro pěstování na zahradě a v domácích podmínkách s dostatkem světla je vhodná například máta peprná, meduňka lékařská, tymián obecný, levandule lékařská  a šalvěj lékařská.