kopřiva dvoudomá :: LÉČIVÁ PŘÍRODA

Úvodní stránka - Herbář - kopřiva dvoudomá

kopřiva dvoudomá

čeleď: kopřivovité (Urticaceae)

Název

latinský název: Urtica dioica L.

lidové názvy: žahavka, žihlava, žíhavka, prhlinka, velká kopřiva, prlice, pyhlavka, kropiva, žihlavka

Popis

Kopřiva je vytrvalá bylina, která může dorůst do výšky 1,5 m. Má plazivý rozvětvený oddenek, ze kterého vyrůstá větší počet dutých čtyřhranných lodyh. Listy jsou vstřícné, kopinaté a řapíkaté, mají vejčitou a široce kopinatou čepel s tmavě zelenou vrchní stranou a hrubě pilovitým okrajem. Listy i lodyha jsou porostlé žahavými štětinatými chlupy, silně zpevněnými minerálními látkami. Kvete bledě zelenými květy, samičí květy vytvářejí dlouhá visící květenství, samčí květy vytvářejí vzpřímené a krátké laty. Květy jsou jednopohlavné, čtyřčetné, samičí se svrchním semeníkem, samčí se čtyřmi tyčinkami. Rostliny jsou dvoudomé, vytvářejí zvlášť samičí a samčí rostliny, někdy mohu být i jednodomé nebo oboupohlavné. Můžeme se vzácně setkat i s kopřivami, které nemají žahavé chlupy. Kvete od června do října. Vzhled kopřivy je poměrně proměnlivý a může se lišit převážně tvarem listů. Opylení se děje větrem, ale nejčastěji se kopřiva rozmnožuje pomocí podzemních výběžků. Plodem je drobná vejčitá nažka.

Výskyt

Kopřiva roste téměř všude, převážně na kyprých humusních půdách, v křovinách, na rumištích, ve vlhkých houštinách, podél potoků a řek, podél znečištěných vodních toků a u zemědělských objektů. Na jejím rozšíření se výrazně podílí znečištění vod z nadměrně hnojených polí, kopřiva je spolehlivý ukazatel na vyšší obsah dusíku v půdě.

Obsažené látky

Třísloviny, kyselina mravenčí, kyselina křemičitá, vitamín C a B1, histidin, chlorofil ve velkém množství, acetylcholin, cholin, histamin, serotonin, karotenoidy, kyselina pantothenová, glukokininy, pryskyřice, arabinoza, galaktoza, glukoza, manoza, železo, organické kyseliny, aminokyseliny, flavonoidy, minerální látky a fytoncidy.

Sběr a sušení

Sbíráme listy nebo nať bez zdřevnatělé spodní části během června až října kolem druhé hodiny odpoledne za suchého počasí. Největší účinky má kopřiva sbíraná od časného jara až do konce května. Ke sběru si vybíráme prosluněná místa, kopřivu nesbíráme na místech, kde se jí až příliš daří, pravděpodobně jde o kdysi zemědělsky využívaná místa, kde může být půda přesycena dusičnany. Listy i nať jsou náchylné k zapaření, proto je nesmíme pomačkat a dáme je co nejdříve po sběru sušit. Sušíme je přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech ve vrstvě do 10 cm. Umělým teplem sušíme kopřivu maximálně do 60°C. Celou nať můžeme i v kytici sušit zavěšenou na šňůře. Správně usušená kopřiva má sytě zelenou barvu a je bez pachu.

Přirozenost, moc a účinek

Kopřiva je podstaty subtilné, přirozenosti ohnivé, to jest horké a suché na třetím stupni. Má moc přitahující, rozpouštějící, rozhánějící a ztenčující tvrdé otekliny, neštovice i jiné, které pocházejí od flegmy (hlen). Avicenna praví, že je horká na počátku třetího stupně a suchá na druhém.