levandule lékařská

čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)

Název

latinský název: Lavandula officinalis Chais et Kitt. - synonyma Lavandula spica L.; Lavandula angustifolia Miller; Lavandula vera DC.; Lavandula officinalis (L.) Chaix in Will.

lidové názvy: devandule, špikrnát, špikanard, dulenka, špika, lavandula, špikrnágl

Popis

Levandule tvoří 30 - 60 cm vysoký rozvětvený keřík s úzkými šedozelenými přisedlými čárkovitými a celokrajnými listy a přímými lodyhami. Listy jsou v mládí šedavě plstnaté, později zezelenají. Květy jsou drobné, pyskaté a modrofialové, uspořádané v chudých lichopřeslenech, v dolní části oddálených, na vrcholku tvoří klasovité květenství a krásně voní. Květy mají trubkovitý ochlupený šedomodrý kalich a světle až fialově modrou korunu se čtyřmi tyčinkami. Kvete v červenci a srpnu. Plodem jsou čtyři drobné lesklé tvrdky.

Výskyt

Levandule se u nás ve volné přírodě nevyskytuje, pěstuje se v zahrádkách a ve Středomořské oblasti na levandulových polích. Dává přednost lehčím a suchým vápenitým půdám na jižních svazích. Aby levandule lépe kvetla, je nutné ji každým rokem ostříhat a po 5 - 7 letech vysadit novou.

Obsažené látky

Silice, hořčiny, linalylacetát, borneol, isoborneol, linalol, cineol, geraniol, antokyany, kafr, třísloviny a pryskyřice.

Sběr a sušení

Sbíráme kvetoucí nať nebo jenom samotné květy během července a srpna. Nať i květy sbíráme před rozvitím nebo na počátku rozkvětu za suchého počasí v ranních nebo podvečerních hodinách. Levanduli můžeme sušit umělým teplem při maximální teplotě 40°C. Přirozeným teplem ji sušíme na sušících platech v jedné vrstvě ve vzdušné a teplé místnosti nebo zavěšenou v kyticích na šňůře. Správně usušená levandule by měla mít původní modrofialovou barvu, silnou kořenitou vůni a nahořklou chuť. Skladujeme ji v tmavých dobře uzavřených sklenicích. Příliš dlouhým skladováním obsah silice výrazně klesá.