Úvodní stránka - Herbář - smetanka lékařská

smetanka lékařská (pampeliška)

čeleď: čekankovité (Cichoriaceae)

Název

latinský název: Taraxacum officinale Web.

lidové názvy: pampeliška, pamprlice, hadí mlíčí, husí kap, lví zub, mlíčňák, kašinec, pleška, lucerny, mléčný lupen, lucerničky, majíček, mléč, mlíč, mnišská hlava, odvančík, pampalíšek, pampelíček, pampelík, pampuška, plečka obecná, psí zub

Popis

Pampeliška je vytrvalá rostlina 5 - 40 cm vysoká. Z dužnatého vřetenovitého kořene vyrůstá u země růžice kracovitých listů. Kořen může být dlouhý 0,5 m a 2 cm silný. Na dutých křehkých stvolech, které vyrůstají z listové růžice, rostou jasně žluté květy. Květy mají žlutou jazykovitou korunu. Před deštěm, při chladu a na noc se květy pampelišky zavírají. Pampeliška kvete od časného jara až do podzimu, ale největší množství květů vytváří na počátku května. Plodem jsou bíle ochmýřené nažky seskupené v charakteristické nadýchané kulovité souplodí. Při poranění vyteká z pampelišky velké množství bílé mléčné hořké šťávy, šťáva vytéká ze soustavy kanálků, tzv. mléčnic, kterými je celá rostlina protkaná.

Výskyt

Pampelišku nalezneme na travnatých místech, převážně na loukách, v zahradách, podél cest a na mezích. Roste v celém mírném a severním pásu Evropy a Asie, od nížin až po hory.

Obsažené látky

V kořeni je lepkavá tekutina latex, která obsahuje hořčinu taraxacin, lactopicrin a taraxacerin, dále pak triterpeny taraxasterol a taraxerol, další obsažené látky jsou organické kyseliny, inosit, kaučuk, měď, inulin, cukry, bílkoviny, tanin, steroly, cholin, aminokyseliny, třísloviny, pryskyřice, stopy silice, karotenoidy a fytoncidy. Listy obsahují vitamín C, kyselinu křemičitou a minerální soli (vysoký obsah manganu a draslíku).

Sběr a sušení

Z pampelišky můžeme použít všechny její části. Kořen sbíráme v době, kdy rostlina nekvete, převážně v březnu až dubnu nebo na podzim v říjnu a listopadu, vydloubáváme ho ze země pomocí rýče nebo malé lopatky. Kořeny snadno plesnivějí, proto je po sběru ihned omyjeme a dáme sušit, nejlépe umělým teplem, teplota nesmí přesahnout 50°C, dobře usušený kořen se lehce láme a na lomu je bílý. Listy sbíráme od května do září po rozkvětu rostliny mezi polednem a druhou hodinou odpolední, vybíráme pouze nepoškozené listy a sušíme je co nejrychleji, protože snadno vlhnou. Celou rostlinu, tedy kořen i s natí, sbíráme před rozkvětem během března až května kolem druhé hodiny odpoledne a sušíme ji umělým teplem v tenké vrstvě při maximální teplotě 35°C.