plavuň vidlačka

čeleď: plavuňovité (Lycopodiacea)

Název

latinský název: Lycopodium clavatum L.

lidové názvy: vlčí chvost, vlčí noha, zaječí opratě, mech, vidlačky

Popis

Plavuň je vytrvalá bylina s plazivým stonkem o délce až 1 metru. Je hustě porostlá drobnými šupinovitými lístky. Nadzemní prýty jsou vzpřímené, 5 - 20 cm vysoké. Listy jsou hustě nepravidelně střídavé, čárkovitě kopinaté, celokrajné (dolní listy jsou někdy pilovité s bílou a dlouhou koncovou osinou). Na konci vidličnatých, řídce listnatých a 10 cm dlouhých stopek vyrůstají zpravidla 2 klásky s výtrusnicemi. Koncem léta výtrusnice pukají a při slabém doteku nebo závanu větru se z nich sype jemný žlutý prášek (výtrusy), ze kterého později vyklíčí prvoklíčky s pohlavními orgány a po oplození v kapce vody vznikne nová rostlinka. Tato rostlinka potřebuje dalších 15 - 30 let, než dospěje a může vytvářet klásky s výtrusnicemi.

Výskyt

Plavuň je podhorská a horská bylina, která roste do nadmořské výšky až 1 200 m. Roste především ve světlých a sušších  jehličnatých lesích (ve smíšených spíše řídce), na suchých pastvinách, vřesovištích a rašeliništích. Dále se vyskytuje v porostech kosodřeviny a na kyselejších křemičitých půdách. Pro svůj řídký výskyt je v ČR chráněnou rostlinou.

Obsažené látky

Olej, polysacharid sporonin, alkaloidy (lycopodin, clavatin, clavatoxin), organické kyseliny a pryskyřice.

Sběr a sušení

Drogou je hlavně bledě žlutý výtrusový prášek, který je jemný, velice pohyblivý, bez chuti a pachu. Krátce před dozráním, během července a srpna, sbíráme klásky s výtrusy, které pokládáme na papír a necháme je dozrát. Pak výtrusy nad sítkem vytřeseme na hladkou podložku. Výtrusy jsou jemné, mastné, nenasákavé a velice hořlavé, připomínají květový pyl.

Přirozenost, moc a účinek

Plavuň je přirozenosti studené a suché.

Další zpracování

zásyp

plavuňový prášek s medem

nálev

odvar