vlaštovičník větší

čeleď: makovité (Papaveraceae)

Název

latinský název: Chelidonium majus L.

lidové názvy: laštovičník, krvavník, krvavníček, krvavý stareček, hadí mlíčí, bradavičník, nebeský dar, mlíč, celidon, bělmové kořeny

Popis

Vlaštovičník je vytrvalá a páchnoucí rostlina, vysoká 30 - 100 cm. Má válcovitý, silný, větvený, červenohnědý oddenek, silný až 1 cm, který je uvnitř žlutý s mnoha malými kořínky. Lodyha je dutá, bohatě větvená s peřenodílnými až zpeřenými listy, svrchu matně zelenými a téměř lysými, vespod s modrozelenými a ochlupenými. Z úžlabí listů vyrůstají okolíky žlutých oboupohlavných květů. Z lodyh a listů vytéká po ulomení oranžově žluté mléko. Kvete od dubna do října. Plodem je dvouchlopňová šešulovitá tobolka se semeny, která mají dužnatý výrustek, tzv. masíčko, kvůli kterému jsou vyhledávána a roznášena mravenci.

Výskyt

Vlaštovičník roste na vlhkých místech, především na rumištích, skládkách, v křovinách, na náspech, u cest a plotů, ve štěrbinách zdí a ve vykotlaných stromech, v příkopech a v blízkosti lidských obydlí.

Obsažené látky

Alkaloidy (chelidonin, berberin, chelerythrin, protopin, alfa-allokryptin), kyselina jablečná, silice, karoten, flavonoidy, aminy, enzymy a organické kyseliny.

Sběr a sušení

Sbíráme nať těsně před rozkvětem od května do září, obsah účinných látek je nejvyšší od dubna do června. Při sběru používáme raději rukavice, protože vytékající mléko může způsobit alergickou reakci v podobě puchýřů a otoků a zanechává na kůži hnědé skvrny. Nať sbíráme bez spodních nahnědlých a žlutých listů v délce asi 10 cm od vrchní části rostliny a ihned po sběru ji dáme sušit, protože se rychle zapařuje. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 35°C. Přirozeným teplem sušíme vlaštovičník v suché a vzdušné místnosti na sušících platech v jedné vrstvě nebo ve svazcích zavěšený na šňůře. Při sušení nesmí rostlina zhnědnout. Dobře usušená rostlina si ponechává původní barvu, má hořkou chuť a omamný zápach. Skladujeme ji ve vzduchotěsných sklenicích ve tmě.