proskurník lékařský

čeleď: slézovité (Malvaceae)

 

Název

 

latinský název: Althaea officinalis L.

lidové názvy: ajbiš, ibišek, římský sléz, slézová růže, ibiš

 

Popis

 

Proskurník je vytrvalá, statná a vysoká rostlina, dorůstající výšky až 1,5 m. Kořen je dužnatý, jednoduchý nebo rozvětvený, špinavě žlutě až hnědavě zabarvený. Proskurník má svícnovitý nebo větvený růst, stonek je přímý, v prvním roce vytváří nekvetoucí lodyhu. V dalších letech z hlavatého oddenku vyrůstá vysoká květní lodyha. Listy a lodyha jsou šedě a hedvábně plstnaté, pokryté hvězdicovitými chlupy. Listy jsou krátce řapíkaté, střídavé a ve spodní části rostliny troj až pětilaločné, na okraji nepravidelně zubaté s vyniklou dlanitou žilnatinou na rubu. Květy jsou bílé, narůžovělé nebo nafialovělé a pětičetné. Koruna má v průměru až 5 cm. Korunní plátky jsou volné a na vrcholu mělce vykrojené. Kvete od července do září, vždy jen krátce v dopoledních hodinách. Terčovitý plod se později rozpadá na několik ledvinovitých tvrdek.

 

Výskyt

 

V našich podmínkách se s proskurníkem ve volné přírodě setkáme jen zřídka, pokud ano, tak pouze na velmi teplých místech, v pobřežních houštinách a na vlhkých slaných loukách a pastvinách. Proskurník se u nás pěstuje v polních kulturách a jako okrasná a léčivá zahradní rostlina. Vyhledává především lehké, dobře hnojené, písčitohlinité půdy.

 

Obsažené látky

  

Slizy, škrob, pektin, sacharóza, glukóza, asparagin, betain, mastný olej, minerální látky, silice, flavonoidy, organické kyseliny a třísloviny.

 

Sběr a sušení

 

Sbíráme květy od července do srpna, těsně před rozvitím mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne. Sušíme je umělým teplem při maximální teplotě 35°C nebo teplem přirozeným na sušících platech ve vzdušné a suché místnosti.

Listy sbíráme od května do července před rozkvětem rostliny, kolem osmé hodiny ráno, listy nesmí být napadeny rzí slézovou. Sbíráme je za suchého počasí. Listy sušíme umělým teplem  při maximální teplotě 50°C. Dobře usušené listy si zachovávají původní barvu a mají mdlou slizovitou chuť.

Kořeny sbíráme od října do listopadu, kdy mají nejvyšší obsah slizu. Kořeny vykopáváme ze země u dvou a tříletých rostlin. Před sušením zbavíme kořen žlutohnědého korku a kůry, rozčtvrtíme ho na krátké tyčinky a sušíme ho umělým teplem při maximální teplotě 50°C. Přirozeným teplem sušíme kořen nakrájený podélně na sušících platech nebo navlečený na šňůře ve vzdušné a suché místnosti. Dobře usušený kořen má čistě bílou barvu a na lomu bíle práší. Horní část oddenku s pupeny odřežeme a použijeme ji k sadbě pro příští rok.

Veškeré usušené části rostliny musíme skladovat ve vzduchotěsných a tmavých nádobách.

 

Přirozenost, moc a účinek

 

Listí a květ proskurníku jsou přirozenosti horké a suché na prvním stupni, kořen pak na počátku druhého stupně. Má moc rozdělující, oslabující, rozpouštějící, zahřívající a krotící bolesti, shání a splachuje otoky a spuchliny. 

 

Další zpracování

 

kloktadlo

obklad

výluh

nálev

čaj

tinktura

odvar

sirup

octový výluh