srdečník obecný

čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)

Název

latinský název: Leonurus Cardiaca L.

lidové názvy: buřina srdečník, srdcovník, hojička, hubeníček, srdeční koření

Popis

Srdečník je vytrvalá bylina. Má přímou tuhou a bohatě větvenou lodyhu, která dorůstá až do výšky 1m a více. Dolní listy jsou dlanitě pěti až sedmilaločné, horní listy a listeny jsou třílaločné. Všechny listy jsou nepravidelně zubaté. Květy srdečníku mají starorůžovou barvu a jsou pyskaté se dvěma pysky. Plodem jsou trojhranné lesklé tvrdky, nahoře chlupaté. Kvete od června do září.

Výskyt

Srdečník roste na teplých a suchých místech, především na mezích, na lukách, v příkopech a na rumištích. Najdeme ho od nížin po pahorkatiny, kde vyhledává hlavně teplá místa. Bylina má ráda neutrální, živnou a hlinitou půdu.

Obsažené látky

Bufanolidové glykosidy, hořčina leonurin, alkaloidy stachydrin a leocardin, třísloviny, saponiny, flavonoidy, antokyany, kyselinu jablečnou, mléčnou, citrónovou a vinnou, křemičitany a silice.

Sběr a sušení

Srdečník sbíráme v období květu od června do září odpoledne mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Sbíráme celou kvetoucí nať, kterou odstřiháváme cca 20 cm nad zemí. Srdečník sušíme ve svazcích zavěšený na šňůře nebo rozložený na sušících platech v suché, teplé a větrané místnosti. Správně usušená rostlina má nahořklou chuť, je bez zápachu a zachovává si svoji původní barvu. Skladujeme ji ve vzduchotěsných skleněných nádobách.